Radka Páleníková Být kladným hrdinou je dnes dřina. Je to skoro až podezřelé. Jen zkuste vymyslet, jak předehnat slávu všech tunelářů, bankovních lupičů a jim podobných, kteří plní dnes a denně prostor v médiích. Kdosi někde poznamenal, že dělat svou práci pořádně je normální a že to tudíž není hodné podivu a zvláštního obdivu. A tak se zdá, že hledání nejoblíbenějších učitelů v době, kdy děti vzhlížejí především ke hvězdám nebe sportovního, filmového a hudebního, je holý nesmysl. Finále Zlatého Ámose (www.zlatyamos.cz) rok co rok přesvědčuje o opaku. Jsou učitelé, kteří jsou svými žáky oblíbeni a jsou dokonce žáci, kteří si toho považují natolik, že neváhají svůj názor sepsat na papír a sehnat patřičné množství souhlasných podpisů. Děti jsou nejen velmi upřímnou, ale zároveň na výsost přísnou porotou. Vlastnosti, které obdivují kluci a děvčata na svých učitelích, by neměly chybět ani dobrým vedoucím. Jsou to vlastnosti zdánlivě obyčejné, bohužel, ne u všech pedagogů samozřejmé: „má skoro vždy dobrou náladu; je vtipný, problémy řeší na rovinu, každého z nás bere spíše jako rovného jedince, kterému se snaží pomoci nejen ve školních povinnostech, ale i v mimoškolní činnosti, kde je nám spíš přítelem, kamarádem, má pochopení pro naše pubertální poklesky a prohřešky…“

    Autor