Pro některé děti se dva letní měsíce stávají stále častěji nekonečně dlouhou můrou. Střídají fotbal s koupáním a neuvěřitelně se otravují. Bezcílné bloumání kolem baráku je dříve či později nudí k uzoufání. Rodiče chodí do práce, kamarádi jsou kdoví kde a babičky a dědečkové, u kterých dřív vnoučata tak nějak samozřejmě velkou část léta trávila, bývají mnohdy příliš zaneprázdněni. Rodiče většinou vysvětlují pobyt dětí doma skutečností, že nemají peněz nazbyt. Ale napřesrok to prý bude jinačí. Našetří na cestu k moři! Zdá se, jakoby absence slané vody vyvolávala v našincích představu, že není dobré dovolené (a potažmo i prázdnin), bez moře. Dvanáctiletý Marek z Tachova však za mnoho svých vrstevníků potvrdil, že jeho prázdninový sen je jiný, než ten rodičovský: „Naši mi slíbili, že se napřesrok podíváme někam k moři. Ale tam se mi nechce, nudil bych se tam. Rád bych jel někam na letní tábor.“ Snad bude mít napřesrok takové štěstí, jako více než 200 000 jeho vrstevníků, kteří si své prázdninové dobrodružství prožili na některém ze stovek táborů. A to nejen díky tomu, že rodiče „na to měli,“ ale hlavně díky tomu, že se našlo dost takových, kteří byli ochotni a schopni věnovat nemalou porci své energie a času (mnohdy na úkor vlastní dovolené) „cizím“ dětem.
Už aby skončily?
Od Redakce