Michala Kateřina RocmanováPráce s dětmi a mladými lidmi je svým způsobem nevděčná, řekne si leckdo. Děti odrostou a po učitelích nebo vedoucích ani pes neštěkne. Natož aby si mladí, když škole či oddílu odrostou, vzpomněli. Nebo jejich rodiče. Aby třeba přišli poděkovat, že jste se starali o jejich hubatého, roztěkaného, neposlušného a nevímještějakého výrostka.
    Naštěstí je v tom asi něco jiného, než touha po odměnách a poděkování, která působí, že učitelé a vedoucí stále existují… Protože jinak by nebylo učitelů, jejichž plat se nedá měřit „odpracovanými“ hodinami, nebylo by učitelů, kteří jsou těmi vzory a idoly, nebylo by Zlatých Ámosů.

    Nebylo by ani vedoucích, kteří bez nároku na finanční odměnu tráví s dětmi v kroužcích, souborech a oddílech desítky hodin měsíčně. Pro tyhle vedoucí asi ještě nikdo žádné pořádné ocenění nevymyslel. Sice některé spolky a organizace mají svá ocenění či vyznamenání, a existuje tu také jakési ocenění „mezispolkové“, takzvaný Březový lístek, přesto největším oceněním pro vedoucí, ať to zní jakkoliv jako klišé, jsou ty rozzářené oči dětí, které činnost v tom jejich spolku baví.

    A pak je tu ještě jedna kategorie lidí, a to jsou ti, kteří tuhle činnost nějak podporují. Třeba ze své pozice pracovníka místní radnice.
    Zvláštní ocenění právě pro dobrovolné a profesionální zástupce veřejné správy a samosprávy na místní a regionální úrovni, kteří se významně zasloužili o podporu mimoškolní činnosti dětí a mladých lidí, již několik let uděluje Česká rada dětí a mládeže. Jmenuje se Cena PŘÍSTAV, a nominovat kandidáty můžete každoročně do 15. dubna. Tak neváhejte – a toho „svého“ člověka, který vám a vašemu spolku pomáhá, navrhněte. Ještě je pár dní čas!

    Michala Kateřina Rocmanová

    Autor