Děti zachraňovaly oběti leteckého neštěstí - naštěstí jenom jako

„Rakouský ultralight se zřítil dva kilometry severovýchodním směrem od Dolní Vltavice, pět osob je pohřešovaných. Prosím pomozte!“ zaznělo v jedenáct hodin večer z vysílačky členů Vodní záchranné služby. Účastníky soustředění čekalo rychlé probuzení. Do dvaceti minut museli být sbaleni a připraveni vyrazit na pomoc posádce letadla, které se zřítilo do lesů poblíž vodní nádrže.

Tentokrát to sice bylo pouhé cvičení, ale to neznamenalo, že by podmínky byly jednodušší – všech 28 účastníků soustředění nastoupilo do motorových člunů a bylo vysazeno do vody u břehů, kde se nacházel vrak letadla. V noci se rozléhalo šplouchání vody, jak se děti brodily studenou vodou ke břehu, kde měly jen pár minut na převlečení do suchého oblečení.

Čekalo je dalších sedm kilometrů potmě v lese, kde v rojnici pročesávaly les ve snaze najít případné zraněné po neštěstí. Technika zde hrála důležitou roli: „Bez vysílaček bychom těžko dokázali koordinovat noční pátrání v těchto podmínkách,“ řekl instruktor kurzu Miroslav Březina. Snaha se nakonec vyplatila, byli nalezeni všichni tři zranění, ale ta nejtěžší část simulace účastníky teprve čekala – po dlouhých hodinách hledání museli potmě poskytnout základní lékařskou pomoc třem těžce zraněným osobám.

Přímý kontakt se zraněnou a zakrvácenou osobou není vůbec nic snadného. „Když jsem to zažil poprvé, vůbec jsem nevěděl, co mám dělat, “ řekl David Dobrovolný z Teplic, který byl na soustředění poprvé. Nyní po celém týdnu drilů to byla automatika. Tým si rychle rozdělil úkoly – pod vedením nejstaršího zavolali první pomoc, zkontrolovali tep, zjistili rozsah zranění a komunikovali se zraněným, aby neomdlel.

„Když se poskytuje první pomoc, nesmí lidi stát kolem mě a dívat se – všichni musí přiložit ruku k dílu,“ řekl instruktor Miroslav Březina. K tomu je také veden celý výcvik kurzu. „Učíme děti pracovat společně tak, aby každý byl užitečný. I slabší mají týmu co dát,“ dodal.

Děti v noci ještě spaly pod širým nebem a druhý den je čekal odpočinkový den. Šéf Českokrumlovské vodní záchranné služby Milan Bukáček, bývalý voják, který působil ve funkcích náčelníka výsadkové přípravy a na závěr vojenské kariéry jako příslušník oddělení výsadkové a záchranné služby Generálního štábu, mi zatím vysvětlil, proč považuje tento druh branné přípravy za důležitý: „Pokud dojde ke katastrofě, jakou byly například nedávné povodně, lidé se často dostávají do situací, kde jsou izolovaní od ostatních a musí se spolehnout pouze na vlastní síly. Děti, které k nám poprvé přijdou, často už vůbec nevědí, jak se chovat ve volné přírodě. Zde poprvé spí pod širým nebem, rozdělávají oheň a starají se o sebe v prostředí, kde tekoucí voda a elektřina není samozřejmostí.

Tyto zkušenosti mohou znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. V mezních situacích přežijí jenom připravení.“ Dětem se navíc drsný výcvik líbí, desetiletá Aneta Dobrovolná byla ze záchranné akce nadšená: „Přespání pod širým nebem bylo super! Vůbec jsem si nepředstavovala, že to tu bude takové, určitě bych jela znovu.“ Aneta tenhle rok jela Sázavu a stala se svědkem nehody. Paní spadla z převržené kánoe pod jez a výsledkem byla otevřená zlomenina nohy. Po tomto kurzu by už věděla, co dělat. „Neznalost poskytnutí první pomoci v praxi pak znamená, že lidé často umírají, aniž by museli,“ dodává Milan Bukáček.

A co radí děti, pokud byste se dostali do podobné situace? „Hlavně neplašte a volejte pomoc!“

Soustředění Vodní záchranné služby Český Krumlov se konalo za podpory grantu Ministerstva obrany.

http://www.zachranari.com/