Izrael – „malá země, velké události“

Cesta od toho okamžiku, kdy došlo přes zahraničního sekretáře Německého spolkového kruhu mládeže k seznámení a vzájemnému představení ČRDM a CYMI (Council of Youth Movements in Israel), vedla přes letošní studijní návštěvu na Bambiriádě v Plzni až k vytvoření trilaterálního pilotního projektu Objevovat historii-rozumět současnosti-tvořit budoucnost, který je právě přezkoumáván u tří různých poskytovatelů finanční podpory v ČR.
Na pozvání našich izraelských partnerů jsme tedy oplatili tentokrát třídenní návštěvu my, s obdobně strukturovaným studijně pracovním programem, který byl připraven částečně na míru. Přípravná a plánovací návštěva projektu byla spojena s obecnějším poznáním střešní organizace hnutí mládeže v Izraeli, fungováním celého sektoru a společensko historických souvislostí. Všechny tyto prvky byly dokonale naplněny a dozvěděli jsme se toho snad víc, než se dá za takto krátkou dobu předpokládat. Informace využijeme pro přípravu projektu a hlavně jeho účastníků, týmu mladých lidí, kteří už se na svůj „průkopnický“ čin na poli mezinárodní spolupráce v příštím roce již těší. Rádi bychom se o některé z nich podělili tímto článkem s čtenáři.

Střešní organizace pro hnutí mládeže
CYMI je poněkud starší střešní organizací než ČRDM, rokem vzniku je 1974. Zastřešuje organizace bez rozdílů národnostních, náboženských nebo politických. V současné době je členských organizací 14, počet členů v nich jen o něco vyšší, než v organizacích v ČRDM. Je to způsobeno tím, že v Izraeli je typ organizace „hnutí mládeže“poněkud jinak definován, než české sdružení dětí a mládeže či sdružení pracující s dětmi a mládeží. Kromě určitého počtu členů a celostátní působnosti je nutné, aby v celé organizaci byl důsledně uplatňován princip, že ve vedení oddílů a skupin je samotná mládež, tedy dobrovolníci od 15 do 18 let.

Jak vyplývá z této charakteristiky vedení, samotná práce s mládeží se velmi přibližuje tradičnímu pojetí ve sdruženích, jak je známe z ČR. Klíčovou aktivitou jsou tábory, které se dělají na „zelené louce“, často také na „holé poušti“. CYMI zaměstnává táborového metodika, který vymýšlí školení a materiály pro vzdělávání vedoucích tak, aby se naplnila striktní bezpečnostní kriteria. Ta jsou uplatňována velmi přísně, a to proto, že tábory mají poněkud jinou kapacitu, než je běžné u nás: jsou to regionální tábory, ve kterých bývá např. tři tisíce dětí po dobu pěti dnů. Kromě hygieny se speciální legislativa týká bezpečnosti dětských akcí obecně, takže na každých padesát dětí musí být ozbrojený strážce. Vztah Izraelců k armádě a zbraním je diametrálně odlišný než u nás. Povinná vojenská služba pro muže i ženy od 18 let je brána jako životní etapa, která prostě do životopisu patří. Většina sociálních kontaktů, důležitých pro celý profesní a soukromý život, začíná právě tady. Obdobně je nahlíženo i na členství v mládežnických hnutích. Je považováno za standardní, že mladí lidé se mají takto angažovat; většina společenských a ekonomických lídrů hnutími prošla.

CYMI je pro státní orgány partnerem pro nejrůznější projekty, které se týkají mládeže. Při oficiální části nám projektová manažerka představila např. dlouhodobý projekt na integraci mladých lidí z imigrantských komunit (etiopských, ruských atd.) Další kolega nám povyprávěl o preventivním projektu, týkajícím se mladých řidičů, kteří způsobují neúměrně velký počet dopravních nehod.

Makabejští a skautský dům zcela jinak
Mezi hnutí mládeže patří v Izraeli také sportovní organizace. Jednou z nejznámějších je Maccabi Youth, resp. její odnož pro mládež. Navštívili jsme velké sportovní centrum s hotelem, které Maccabi provozují, a prošli si místní zázemí i muzeum ve společnosti generálního sekretáře mládežnické části. Zajímavostí ohledně tohoto sdružení je několik, např. že z jejich řad pocházeli i olympionici, nebo že právě specifická část sdružení pro mládež byla založena před 2. sv. válkou při setkání v českých zemích. V současnosti pořádá sdružení pravidelně vlastní obdobu olympijských her.

Zajímavou zkušeností byla návštěva otevřeného centra pro děti imigrantů, které vzniklo přeměnou z klasického skautského objektu. Nachází se přímo ve čtvrti blízko autobusového nádraží, kde imigranti žijí a je tady prostřednictvím dětí zastoupen téměř celý svět. Jejich sociální a právní situace není mnohdy příliš perspektivní, jejich rodiče nemají např. již platná pracovní povolení a hrozí jim vyhoštění. Děti se v Izraeli narodily, mají izraelská jména, mluví jazykem země a cítí se tady doma. Pro projekt nemohla nadšená iniciátorka najít ze začátku podporu ani morální, ani finanční, během let se jí podařilo přesvědčit místní úřady, že to má význam. Ve středisku pracují pouze dobrovolníci, každý den od tří do pozdního večera, některé aktivity jsou i o víkendech. Píšou se tu úkoly, vymýšlejí hry… Celé to hemžení dětí kolem nás a víra hlavní iniciátorky v smysluplnost pokračování takové práce byla velmi působivá.

Yad Vashem a Jeruzalem
Působivé je asi jediné slovo, které vystihuje dopolední program v památníku holocaustu a odpoledne v Jeruzalémě. Další adjektiva jsou už v rovině osobního zážitku, a ten se nedá jen tak ledabyle popsat. Velká koncentrace historie, lidských osudů, osudů národů. Tady není minulost mrtvá; všechno, co bylo smeteno, je nějak zakomponováno do toho dalšího, co vzniklo poté. V nejmateriálnějším smyslu třeba kameny v jeruzalémských stavbách, které jsou jako puzzle z dílny Byzantinců, Římanů, křižáků.

Yad Vashem má výstavní koncepci zacílenou tak, že z masy šesti miliónů obětí vytahuje zpět na světlo individuální příběhy. Jedním z těch, co „měli zmizet“, je např. pražský kluk ze Žižkova, který v terezínském ghettu psal básničky o tom, jak se mu stýská po Praze. Kromě toho měl výtvarný talent a kdo ví, co by světu přinesl jako dospělý muž, kdyby jeho život neskončil v Osvětimi dřív, než stihl dospět. Expozice také osvětlila úlohu hnutí mládeže v době, kdy vznikla ghetta, oficiální vůdci židovské komunity byli odstraněni a dosazena správa jmenovaná okupanty. Mladí lidé, mezi nimi i ženy, vyvíjeli tajně informační činnost a snažili se rozkrýt pravdivý záměr třetí říše se řešením židovské otázky. Byli ojediněle předvídaví, jaká může být další fáze a pokoušeli se v některých případech vést lidi jiným směrem, než byla oficiální linie.

Památník je zároveň vědecká instituce, která se zabývá zdokumentováním osobní údajů obětí, jejich symbolickým znovunalezením a možností nebýt zapomenuti. Zatím jich takto „vytáhli zpět na světlo“ polovinu.
V Jeruzalémě jsme prošli s naším vynikajícím průvodcem křesťanskou a židovskou čtvrť. Veškeré pamětihodnosti se koncentrují významově i geograficky na pouhém kilometru čtverečním. Jelikož je od října v Izraeli zimní sezóna, byli jsme překvapeni komorním prostředím u dvou největších svatých míst – Božího hrobu a Zdi nářků. S večerem jsme se pak podívali na město z výšky Olivetské hory a navštívili přes dva tisíce let starý židovský hřbitov.

Judská poušť – osamělé ostrůvky s příběhy
Izrael je malá země a rozmanitost krajiny jsme poznali tehdy, když jsme pouhou hodinku jízdy po dálnici uviděli Judskou poušť. Naše cesta tam měla dva cíle.
Ten první nám měl ukázat něco z literární historie. Kumránské svitky od Mrtvého moře, to je pojem pro celý svět. Pro Izraelce má hodnotu v tom, že se jedná o nejstarší písemné texty v hebrejštině. Kontinuitu tradice vzdělanosti ukazuje to, že písmo použité na sedm metrů dlouhých svitcích dokáže přečíst ještě dnes každý školák. Archeologické a písemné pozůstatky místní náboženské skupiny mají také velkou provázanost s učením Ježíše. Senzační objev prvních svitků vyvolal některé závěry, že biblické texty se musí „přepsat“. Nález mnoha dalších pak trošku zklidnil tento převrat.

Masada, nedobytná pevnost postavená Herodem, byla naším druhým cílem v této oblasti. Jako cíl svých cest ho volí také množství lidí z hnutí mládeže. Kromě pozůstatků sofistikované architektury a množství vyspělých technicko – civilizačních užitkových detailů nabízí totiž hlavně příběh o hrdinství povstalců z doby tzv. Židovské války proti Římu. Příběh je známý díky historiku Josephu Flaviovi. Téměř dva roky se tady zbytek povstalců z Jeruzaléma – tzv. sicariů dokázal bránit obležení téměř desetinásobně většího římského vojska. Když dobytí pevnosti nebylo možné již zabránit, zvolili si obránci raději dobrovolnou smrt než otroctví.
Masada je dnes na seznamu světového dědictví UNESCO, a to z důvodů komplexní zachovalosti základů římského vojenského ležení.

Zpátky jsme jeli přes oázu En Gedi, kde jsme nedokázali odolat tomu, abychom se nezkusili namočit do Mrtvého moře, jehož pobřeží je mimo oficiální místa ke koupání velmi nebezpečné. Hladina klesá o metr za rok, vytvářejí se solné bažiny, v jejichž kráterech může člověk rychle zmizet. Oficiální pláž byla už zavřená, naštěstí v malých lázních byla mořská voda načerpaná do bazénku, takže jsme o malou ochutnávku na vlastní kůži nepřišli.

V této vzdálené zemi jsme našli mnoho věcí, které oslovují člověka z našich končin. Také podobnosti v práci s dětmi a mládeží ukazují, že vzájemná spolupráce by mohla být dlouhodobá, postavená na pevných základech.

---

Další informace o tomto tématu naleznete zde:

http://www.adam.cz/clanek-2008060019-zastupci-mladeznickych-organizaci-z-izraele-navstivili-crdm.html
http://www.adam.cz/clanek-2009060042-jak-prijeli-izraelci-na-bambiriadu-v-zime.html

---