Sedm pohádek

A sedm z jejích pohádek vám povím,
voní z nich růže s květem jasmínovým
a žhne v nich slunce z pouští, z holých skal.
Jsou krásné, přitom vtipu mají za tři,
vždyť k pravé kráse hodně vtipu patří.
A nemusí je znát jen onen král. 

S touhle básničkou od Františka Hrubína jsem v 5. třídě vyhrála třetí místo ve školním kole Pražského vajíčka. Už je to jedenáct let, ale líbí se mi pořád, protože nejen Šahrazádiny příběhy jsou krásné a vtipu mají za tři. U nás doma se četlo. Četlo se ráno, cestou do školy (po chodníku s nosem v knížce, to je moje), přes den i na schůzkách oddílu. Ale hlavně se četlo před spaním. Živě si pamatuju, jak brácha z vedlejšího pokoje volal, aby máma četla hlasitěji, že neslyší. S knížkou je to usínání holt nejlepší.
Posledních pár let všichni panikaří, že děti knížky nečtou, noviny v tištěné podobě zaniknou. Já věřím, že kouzlo knížek nezmizí. Přiznám se, že i mě nedávno nadchnul Kindle. Půjčila sem si ho o volné hodině mezi přednáškami a zpět do světa smrtelníků mě přivedl až dloubanec do žeber, že už musíme jít. Jestliže technologie pokročila natolik, že i člověk jako já, známý jako knihomol či „čuchač knih“, si elektronickou knihu užije, tak to nemůže být tak špatné.
V rámci světového dne knihy BBC natočila sérii talk show, kde známé osobnosti mluví o těch jejich oblíbených knížkách. Dopadlo to tak, že už mám seznam skoro čtyřiceti knížek, které si chci přečíst. Ale inspirovalo mě to k přemýšlení o tom, co bych doporučila já. Které knížky jsou nejlepší na deštivé odpoledne na táboře nebo pomůžou srazit horečku? Vybrat jenom několik málo z té naší knihovničky nejde. Co kdyby se ty ostatní urazily a příště, až je navštívím, se mnou nemluvily? To přeci nemůžu riskovat. Snad to tak nedopadne, přeci jen se jim u nás doma daří i teď, když už jsme všichni odrostlí. Nechtěla bych, aby mě Nancy poslala přes palubu mezi žraloky Jezerní oblasti.

František Hrubín Vám slíbil sedm pohádek, tak tady je máte, jak jsem je vybrala já:
1 - Vlaštovky a Amazonky od Arthura Ransome. Celá série je výborná. A kdybych musela vybrat jen jednu, pak Trosečníci z Vlaštovky nebo Zamrzlá loď Kapitána Flinta. Nebo možná Petr Kachna a Holubí pošta a Piktové a mučedníci a... Vidíte, vybrat jen jednu nemůžu.
2 - My z ostrova Saltkråkan od Astrid Lindgrenové. A ještě Bratři Lví srdce. Pipi a Děti z Bullerbynu má rád skoro každý, ale tyhle dvě knížky jsou ještě lepší.
3 - Povídky jen tak, Rudyard Kipling. Dozvíte se, jak to, že má velryba úzký jícen i to, proč má leopard skvrny.
4 - Cirkus Humberto, Eduard Bass. Knížka ke které se vracím aspoň jednou za dva roky, naposledy minulý víkend. Znám ji nazpaměť, a i přesto mě rozčiluje Petr Berwitz, že přivedl do cirkusu velbloudy.
5 - Pouští a pralesem, Henryk Sienkiewicz. Je to napínavé až hrůza. Dostanou se do civilizace? Budou mít co jíst? Získají zázračný lék chinin?
6 - Luisa a Lotka od Ericha Kästnera. Ten starý známý příběh o dvojčatech v dětství rozdělěných, které se potkají na táboře. A celé se to nakonec krásně zamotá.
7 - A aspoň jedna pro dospěláky, ale taky krásná, Pěna dní od Borise Viana.

Ještě, že se blíží Velikonoční prázdniny a já budu mít čas si je všechny zase přečíst.

Lída Sobková

Na pomoc dětskému čtenářství:
http://www.adam.cz/clanek-2012020041-usporadate-take-noc-s-andersenem.html