Akce se koná již čtvrtým rokem a letos povede již osm tras ohňových řetězů napříč celou republikou.

    První světelný signál zahájí řetěz v sobotu v 19, 30 na Velké Javořině a zapojeno je několik desítek míst po celé republice – ohně zaplanou na starých keltských sídlištích i na významných kopcích – za všechny jmenujme například Stradonice, Závist u Zbraslavi, Radobýl u Litoměřic, Varhošť, Říp, Radhošť, Hostýn, Kralický Sněžník, Věnec u Lčovic, Sedlo u Sušice, Boubín…

    I vy se můžete jít podívat – nejbližší stanoviště najdete na mapce na stránkách http://www.keltskytelegraf.cz.

    Smyslem Keltského telegrafu je propojit místa v krajině a ty, kteří se telegrafování zúčastní, pomocí světelného signálu. Navazuje se tak na pradávnou techniku využívající ohňů k přenosu zpráv z kopce na kopec.
    V Evropě a tedy i u nás jej k dokonalosti dovedly keltské kmeny a využívalo se jej ještě ve středověku, kdy na vrcholcích kopců vyrostly strážní hrady a tvrze.

    Jde o symbolický návrat k přírodě, ve které se s přicházejícím jarem rodí nový život. Pro účastníky Keltského telegrafu je to jedinečná příležitost zažít neopakovatelný večer s mysteriem noční krajiny.

    Přesné trasy a časy ohňů najdete na:
    http://www.keltskytelegraf.cz/wp-content/uploads/Keltsk%C3%BD-telegraf-p%C5%99ehled-stanovi%C5%A1%C5%A5-2013-ke-dni-21.3.2013.pdf

    Keltský telegraf 2013 - plakát k ohňovému řetězu - 23. března 2013 (Boii.cz) K účasti na akci zve také sdružení Boii (www.Boii.cz), které se zapojí do ohňového řetězu u rozhledny Boiika nedaleko Nasavrk.

    A protože je právě čas jarní rovnodennosti, kterou Keltové slavili, nahlédněme i do původu jarních zvyklostí, které nám od dob Keltů zůstaly a mnohde jsou stále živé.

    S jarními zvyklostmi se pojí důsledná očista po zimě, držely se půsty, lidé se omývali tekoucí (živou) vodou z potoků a samozřejmě se také uklízely a čistily domácnosti. Přímo při oslavě jarní rovnodennosti potom proběhla očista novým ohněm, který měl zároveň symbolizovat rostoucí moc slunce.

    Kolem sebe již intenzivně cítíme přicházející jaro. Stromy pučí, ze země raší první květiny. Obrací se vítr a spolu se zesilujícími se slunečními paprsky nám přináší tolik očekávané teplo a světlo.

    Alban Eilir nebo také Eostre, Ostara, Méan Earraigh – to všechno jsou názvy pro slavnosti jara. Jméno Eostre, bohyně jara a nového života, nás potom přímo odkazuje na Velikonoce (anglicky Easter). V dávných dobách tyto svátky splývaly v jeden, jehož hlavním smyslem bylo uctít a oslavit příchod nového plodného období.

    Při jarní rovnodennosti opět nastává výjimečný okamžik, kdy den a noc jsou stejně dlouhé. K tomuto jevu dochází kolem 21. března a tímto datem také začíná astronomické jaro. Tento svátek je protipólem podzimní rovnodennosti, a i on je symbolem dokonalé rovnováhy. V následujících dnech až do letního slunovratu moc slunce poroste.

    Jak již bylo řečeno, je Alban Eilir hlavně oslavou plodnosti a nového života. Proto se s ním pojí mnoho tradic, které tento aspekt podtrhují. Nejdůležitějším symbolem nového života je vejce. Proto se při jarních slavnostech vejce zdobí, obětují, darují, ale také se z nich připravují různé pokrmy. Časté jsou různé vaječné nádivky, které navíc obsahují množství čerstvých jarních bylinek, které byly vítaným oživením jednotvárného jídelníčku. Vejce se pro příležitost oslav často barvila na červeno, aby byla ještě více zvýrazněna symbolika nového života.

    Dalším symbolem jsou jarní květiny a rašící větvičky, kterými byly zdobeny domy, případně byly uchovávány jako ochranný amulet. Nesmíme opomenout tradici pomlázky, která sahá až daleko do minulosti. Věřilo se totiž, že vyšlehání živými pruty přenese nový život i do těla vyšlehaného člověka.

    Zdroj:
    http://www.boii.cz/24-clanky/index.php?clanek=44&kat=

    Autor