Císař Torano, cestovatel Adžisan, čajové obřady aneb Trochu Japonska v jižních Čechách

Letošní tábor našeho oddílu TOM S.T.A.N. nesl název "Země vycházejícícho slunce", naše cesty zkřížil španělský cestovatel Adžisan, který se rozhodl, že dopluje na překrásný ostrov, kde jsou údajně krásné ženy, překrásné východy slunce a báječná kuchyně. Tou zemí bylo Japonsko. Hned po příjezdu byl však zajat a předveden císaři Toranovi. Aby utekl téměř jisté smrti, slíbil, že mu pomůže najít znak posvátného Černého hada a tak se také stalo...

Našim úkolem tedy bylo hledat po celém Japonsku 11 částí roztříštěného znaku a věřit, že se nám úkol podaří za těch 19 dní splnit. Drali jsme se na horu Fudži-san, bojovali jako zápasníci SUMO, skládali tradiční origami, učili se bojová umění samurajů i překrásné tance gejš, vozili se v rikšách, hráli tradiční japonské divalo NÓ, fotili východ slunce, poznávali tajemství svatyně Ïcukušima a japonské brány Tori apod. Na každém z těchto míst na nás čekala jedna z částí posvátného znaku a my se tak čím dál tím víc blížili k vysněnému cíli.

Znak jsme celý poskládali a i když nám byl poslední noc odcizen, našli jsme ho znovu a to přímo na cestě za tajemným černým hadem, při které šlo opravdu téměř o život. Každý večer nám zpestřoval čajový obřad, který se konal kolem našeho altánu přímo uprostřed tábora. Všichni pobočníci Adžisana měli po celou dobu možnost podstoupit zkoušku hladu, ticha a tmy a je třeba říci, že se to mnohým podařilo! 24 hodin bez jídla byl náročný úkol, ovšem nic proti souboji s tichem. Ono totiž 24 hodin nevydat ani hlásku, když musíte podstupovat všelijaké nástrahy, bojovat o znak Černého hada, to chce opravdu pevnou vůli a velkou ostražitost.

Celý tábor byl jako vždy bezvadný, letos ho podpořilo i parádní počasí, které za ty roky snad ještě nepamatujeme. Během tábora nám spadlo cca 23 kapek vody a to možná ještě přilétly z koupelny, kde se zrovna někdo cachtal. Letošní tábor řadíme opravdu velmi vysoko a pevně věřím, že se líbil i dětem.