Zahájení letošních Příběhů bezpráví v záři lampionů

Během večera předali publicista Adam Drda, moderátorka Daniela Drtinová a ázerbájdžánský obránce lidských práv Rasul Jafarov Cenu Příběhů bezpráví lidem, kteří se postavili komunistickému režimu. Letošními laureáty jsou František Rudl, Anna Honová a Miloš Rejchrt. Působivou atmosféru zahajovacího večera umocnily desítky studentů s lampiony.

V úvodu večera - ve čtvrtek 1. listopadu 2018 - jeho moderátor Saša Michailidis poděkoval studentům z Gymnázia PORG a Gymnázia Nad Kavalírkou, kteří spolu s dalšími studenty 26. června 2018 (v předvečer Dne památky obětí komunistického režimu) vypustili na Vltavu 248 plujících lampionů se jmény lidí, kteří byli u nás během komunistické totality popraveni z politických důvodů. Video z této povedené akce již zhlédlo přes 115 tisíc lidí...
V rámci zahájení letošních Příběhů bezpráví bylo připomenuto, že za dobu své existence tento projekt proběhl na 2060 školách, do nichž přinesl 42 filmů. Celkově se podařilo během 13 let uspořádat 7 844 projekcí s besedami s pamětníky, kterých se účastnilo na 323 844 žáků. A další tisíce přibudou v letošním ročníku, jehož hlavním tématem je únor 1948.

Poté již přišlo na řadu tradiční udělování Ceny Příběhů bezpráví odvážným lidem, kteří dokázali vzdorovat v dobách komunismu. Výjimečnost této ceny spočívá v tom, že ji udělují mladí lidé, kteří tak mají možnost vyjádřit úctu k často neznámým hrdinům, jež objevili ve svém okolí. Studentská porota ve složení Sylvie Majorová, Adam Šticha a Lukáš Filip letos vybírala z 11 nominací.

Jako obvykle byly Ceny Příběhů bezpráví předány z rukou významných osobností. První z nich byl publicista a spoluautor dokumentárního cyklu Příběhy 20. století Adam Drda. „Velmi si vážím možnosti udělovat tuto cenu obzvláště v současné době, kdy jsou státní ocenění naším prezidentem tak zdiskreditovaná,“ řekl mimo jiné Adam Drda, který předal první Cenu Příběhů bezpráví určenou pro Františka Rudla. Ten kvůli pašování knih z exilových nakladatelství do Československa přišel o práci a po podpisu Charty 77 byl perzekuován ze strany StB. V rámci akce Asanace byl nakonec vystěhován z Československa a zbytek života prožil v Rakousku. Cenu udělenou in memoriam převzala manželka Helena Rudlová.

Druhou laureátkou byla Anna Honová, která byla obviněná z opisování a šíření protistátních letáků. Dlouhé měsíce byla zadržována ve vyšetřovací vazbě v obávané věznici v Uherském Hradišti, kde se setkala s nejkrutějšími vyšetřovateli a celkem strávila ve vězení dva a půl roku. Své politické postoje opět projevila v roce 1968, kdy byla jedním ze zakládajících členů regionální pobočky bývalých politických vězňů K 231. Cenu z rukou moderátorky a novinářky Daniely Drtinové převzal její vnuk Bořek Hon. Anna Honová se z vážných zdravotních důvodů nemohla předání zúčastnit, ale ve spolupráci se svým vnukem nahrála pro přítomné audio vzkaz, v němž zdůraznila, jak byla doba komunistické totality plná nevraživosti a nepřátelství mezi lidmi. „Lidská paměť je krátká, proto se tato doba musí připomínat, aby se nevrátila,“ řekla v nahrávce Anna Honová.

V doprovodu ředitele pořádající společnosti Člověk v tísni Šimona Pánka vystoupil na podium třetí předávající Rasul Jafarov, ázerbájdžánský právník a přední obránce lidských práv. V dubnu 2015 byl odsouzen v politicky motivovaném procesu na šest a půl let. O jeho propuštění po 11 měsících se zasadila řada mezinárodních organizací včetně Člověka v tísni. „Osudy odvážných lidí připomínaných v rámci Příběhů bezpráví nám dávají možnost dívat se do budoucna s nadějí. Poselství dnešního večera se budu snažit předat v mé vlasti, kde je v současnosti uvězněno z politických důvodů 130 lidí,“ řekl Rasul Jafarov, který poté předal ocenění pro třetího laureáta Miloše Rejchrta. Ten krátce po vystudování Evangelické teologické fakulty UK dostal zákaz k výkonu duchovního povolání a až do pádu komunistického režimu se živil jako topič parních kotlů.
Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77 a v letech 1980 – 81 byl také jejím mluvčím. „Projekt Příběhy bezpráví je důkazem, že svět je jen jeden. Nejen geograficky, ale i časově, protože minulost, přítomnost i budoucnost se vzájemně prolínají. Mezigenerační komunikace je úžasná věc a na tomto projektu vidíme, že funguje. Předáváme si v rámci ní hodnoty jako je touha po spravedlnosti či láska k pravdě. A právě tyto hodnoty nám zaručují nesmrtelnost, protože na rozdíl od nás jsou věčné,“ řekl Miloš Rejchrt.

Po ocenění laureátů přišla na řadu píseň One small voice v podání dětského dívčího sboru Karolíny Ruppertové následovaná představením letošní nabídky filmů pro školy.
Zapojené školy si mohou vybírat z nabídky čtyř filmů tematicky se vztahujících ke komunistickému státnímu převratu v roce 1948. Nejnovějším z nich je krátký střihový dokument Karla Strachoty Právě se vracím z Hradu, který byl na závěr večera premiérově uveden. Jde o obrazovou esej sestavenou z archivních filmových záběrů, která přináší svědectví o tom, jak přišli občané Československa na několik desítek let o demokracii, a zároveň nabízí otázku, nakolik je odkaz tehdejších událostí aktuální i dnes. Součástí letošní nabídky je také snímek Jan Masaryk a třetí republika, dokument Ztracená duše národa: Ztráta tradice Olgy Sommerové a snímek Případ Dr. Horáková v režii Jana Mudry.

Před krátkými ukázkami z letošních filmů se mohli přítomní podívat také na spot Příběhů bezpráví. Moderátor Saša Michailidis následně připomněl, že přihlášené školy dostanou letos i plakátovou mediální výstavu O pravdu? a především novou výukovou hru Operace Paměť, která vznikla pod hlavičkou Příběhů bezpráví. Formou stolní hry přibližuje žákům a studentům konkrétní osudy lidí, kteří se v období let 1945 - 1989 zachovali statečně a postavili se komunistickému režimu. Jelikož letos uplynulo 50 let od okupace Československa sovětskými vojsky, Měsíc filmu na školách klade velký důraz také na srpen 1968. Školám proto nabízí bonusové DVD se čtyřmi filmy: snímek Milana Maryšky Deset bodů, dobový Československý filmový týdeník č. 35 / 1968, film Milana Peera Ticho a krátký střihový dokument Karla Strachoty U nás pomáhali taky, který byl následně promítnut.

Poté se již na podiu objevila koordinátorka projektu Příběhy bezpráví Ivana Vránková, která představila týmové projekty Z místa, kde žijeme, jejichž zadáním bylo zpracovat příběh na téma paměť roku 1948. Týmy žáků a studentů z deseti škol z celé České republiky na jaře letošního roku pátraly po tom, jak na přelomové události roku 1948 vzpomínají jejich rodinní příslušníci a další pamětníci z jejich okolí, co se o nich mohou dozvědět ze školních kronik nebo dobových regionálních tiskovin, a tyto příběhy následně zaznamenaly. Jak našli pamětníka a jak téma zpracovávali, přiblížila svým rázným vystoupením zástupkyně žákovského týmu z Jablonce nad Nisou Naďa Čeresizová. Ta zdůraznila, jak je důležité, aby si mladí lidé uvědomili, že v jejich okolí žije řada seniorů, kteří si zaslouží jejich lásku a respekt.
Po ní už na podiu opět vystoupil dívčí sbor Karolíny Ruppertové s lidovou písní A ja taka dzivočka, za kterou sklidil bouřlivé ovace.

V závěru večera na podium vystoupil ředitel programu Jeden svět na školách Karel Strachota, který poděkoval donátorům a partnerům, bez jejichž podpory by se letošní projekt v takovém rozsahu těžko uskutečnil. Tím spíše, že i v letošním roce se projekt Příběhy bezpráví musí obejít bez finanční podpory Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR.

Po tradičním přípitku Karel Strachota poděkoval Jiřímu Stránskému, který jako první podpořil myšlenku zvát plošně pamětníky na besedy do škol, a bez jehož angažmá by Příběhy bezpráví určitě nebyly tak úspěšné. „Každý z nás, a mladí lidé především, by si měli zkusit srovnat T. G. Masaryka se současným prezidentem Zemanem,“ řekl na závěr večera Jiří Stránský v souvislosti s přesahem Příběhů bezpráví do současnosti. Po projekci filmu Právě se vracím z Hradu na přítomné čekal raut v Mramorovém sále.

Na fotogalerii ze slavnostního zahájení se můžete podívat zde:
www.jsns.cz/o-jsns/fotogalerie/223351-zahajeni-14-rocniku-pribehu-bezpravi

Člověk v tísni, Filip Šebek
foto Eva Kořínková, Josef Rabara