Informaci o tom, jakým sportům se věnují děti ve věku 6–16 let nejen v Česku, ale i na Slovensku, v Polsku a Maďarsku, přináší exkluzivní výzkum agentury STEM/MARK ve spolupráci s Českým národním panelem.

    Ukazuje se, že v první řadě záleží na sportovní historii rodičů a mezi sporty skóruje hlavně fotbal.

    Organizované sportování se „dědí“
    Zatímco v Maďarsku a Česku organizovaně sportuje šest z deseti dětí, v Polsku je to zhruba polovina a na Slovensku pak už jen dvě pětiny dětí. Ve všech zemích platí, že v oddílech sportují hlavně děti aktivních sportovců. Lidé, kteří se sami nevěnují organizovanému sportu, pak často do sportovních oddílů nepřihlašují ani své děti.

    „To, že dítě není členem sportovního oddílu, ještě nemusí znamenat, že nesportuje vůbec. Pouze desetina rodičů napříč všemi zkoumanými zeměmi přiznala, že jejich dítě má ke sportu vysloveně odpor a že nechodí ani ven hrát si s vrstevníky, ani pravidelně sportovat s rodiči. Otázkou ale je, kolik rodičů přizná vlastně své vlastní selhání, tedy to, že místo, aby vedli dítě k pohybu, nechají ho sedět například u počítače,“ komentuje výsledky Gabriela Šamanová, analytička agentury STEM/MARK.
    Sportovat se sice dá i za pomoci herních konzolí doma v obýváku, zdá se ale, že tento pokus propojit počítačové hry s pohybem v blízké době klasický sport nenahradí. Podíl dětí, které hrají hry vyžadující fyzickou aktivitu, nepřesahuje ani v jedné ze sledovaných zemí desetinu.

    Sportem č.1 je fotbal
    Ve všech srovnávaných zemích jsou to fotbalové oddíly, kde děti nejčastěji organizovaně sportují. Za fotbalem následuje ve všech zemích (v mírně odlišném pořadí) plavání, gymnastika a tanec. Národními specifiky jsou v Česku florbal, na Slovensku házená, v Polsku volejbal a také Sokol. Ten se těší v Polsku zdaleka největšímu zájmu ze všech sledovaných zemí, ač tento tělocvičný spolek vznikl v rámci národního obrození v Čechách a teprve postupně se rozšiřoval do dalších zemí.

    Do sportovních oddílů začínají děti obvykle docházet společně se zahájením školní docházky, tedy mezi 6. a 7. rokem. U baletu, gymnastiky, aerobiku i atletiky se začíná přibližně o rok dříve. Ještě nižší je věk, kdy děti začínají s hokejem (v průměru od 4 let), naopak u sportů jako basketbal a volejbal se začíná později (v průměru od 10 let). U věku, kdy začínají děti organizovaně sportovat, se přístup českých, slovenských, polských ani maďarských rodičů neliší. Liší se však míra autonomie dětí při výběru sportu.

    Češi a Slováci si své sportovní ambice do dětí nepromítají
    Samostatně si sport zvolila přibližně polovina dětí, nejčastěji dostávají prostor vybrat si maďarské a slovenské děti. V těchto zemích vybírají sport rodiče pouze ve třetině případů, ve stejné míře se zapojují otcové i matky. V Maďarsku má oproti ostatním zemím vliv také doporučení pedagoga. V Polsku a Česku rodiče rozhodují o výběru sportu pro dítě až v polovině případů, v Polsku je to častěji otec, v Česku naopak matka.

    Nejvýraznějším mezinárodním rozdílem v přístupu ke sportu dětí, jsou ambice rodičů. Největší očekávání od sportovní kariéry svých dětí mají Poláci. Téměř dvě pětiny polských rodičů očekávají buď vrcholovou sportovní kariéru, nebo aspoň pravidelnou účast v soutěžích. Naopak v Česku a na Slovensku rodičům nejčastěji záleželo na tom, aby děti sportovaly pravidelně, nemusí to však být na soutěžní úrovni.


    Průzkum realizovala agentura STEM/MARK ve spolupráci s Českým národním panelem. Průzkum byl uskutečněn prostřednictvím online dotazování v Polsku, Slovensku, Maďarsku a Česku a zúčastnilo se ho v každé zemi přes 500 osob reprezentujících internetovou populaci ve věku 15 až 59 let. Šetření probíhalo koncem května 2019.


     

    Autor